Z Desné přes Souš na Jizerku a na Bukovec

Desná, Sklář (ČD, ČSAD) - vodopád Černé Desné 3 km - Souš 5 km - Knížecí cesta 7 km - osada Jizerka, jižní okraj 9 km - Pyramida 10 km - Bukovec 11,5 km - Jizerka, jižní okraj 12,5 km - údolí Jizery, železniční viadukt 17,5 km - Kořenov, nádraží (ČD, ČSAD) 20 km.

Nevelké město Desná bylo založeno roku 1691 a bylo úředně pojmenováno po majiteli panství Maxmiliánu Desfoursovi. Sklářské a průmyslové středisko je rozloženo v hluboko zaříznutých údolích říček Bílé a Černé Desné.

Začátek našeho výletu je v Desné u "Skláře". Tady odbočíme po červeném značení do údolí Černé Desné. Cesta záhy vstoupí do lesa. Za posledními staveními můžeme přímo v řečišti vyhledat Fuchsův kříž, který připomíná, že se tady r. 1912 v rozvodněné říčce utopil devítiletý Otto Fuchs. Potom stoupáme okolo divokých peřejí a vodopádů. Pokud se s některými chceme blíže seznámit, musíme občas krátce sejít z hlavní cesty.

Na Černé Desné, v místech někdejší osady Darre, byla v letech 1912-1915 vybudována vodní nádrž Souš. Některé chalupy tehdy skončily pod její hladinou. Až do roku 1974 bylo možné se v přehradě i koupat, pak však byla přeměněna na rezervoár pitné vody pro Jablonecko. Značené cesty se proto těsné blízkosti přehrady vyhýbají. V místech, kde dosáhneme v osadě Souš silnice, stojí Bartelův kříž. Zdejší silnice spojující Tanvaldsko s Frýdlantskem, byla vystavěna v r. 1897. V době výstavby přehrady musela být silnice přeložena, protože částečně vedla zatopenou oblastí.

K Jizerce nyní budeme stoupat místy lesními porosty, místy odlesněnými planinami. Překročíme tzv. Knížecí cestu a těsně před horskou osadou Jizerka vstoupíme na silničku přicházející z Horního Polubného. Nedaleko odtud (vpravo) stojí obnovený a pověstmi opředený Jurischův kříž, jehož stáří a původ se dá jen odhadovat.

Jizerka na nás dýchne neopakovatelným kouzlem. První zmínky o ní pocházejí z r. 1539. Největší rozmach osídlení však nastal až v souvislosti s výstavbou sklářské hutě v roce 1828. Její zbytky jsou ještě patrné v louce proti chatě Pyramida.

Z míst, kudy k Jizerce přicházíme, ji přehlédneme téměř celou. Sestupme ale dolů, do jejího středu: vpravo stojí velká chata Pyramida, pojmenovaná podle žulového obelisku z počátku minulého století, jen o něco dále spatříme Panský dům, jehož nákladná rekonstrukce na penzion byla dokončena v roce 2003. Za ním je budova bývalé školy, ve které je instalována zajímavá expozice Stará a současná tvář Jizerských hor. Proti budově školy stojí nové stavení Horské služby z r. 1999.

Z pozoruhodných nebo známých míst si můžeme prohlédnout např. dokonale opravenou "novou" sklárnu (penzion s restaurací), navštívit můžeme třeba Starou celnici (penzion) nebo Starou pilu (turistická ubytovna). K zajímavostem Jizerky už dnes zajisté patří i tzv. Hnojový dům, který v roce 1997 lehl popelem, avšak zanedlouho tady stála jeho replika. Kolem roku 1945 stálo na Jizerce 43 převážně obydlených domů. Téměř každé z dosud stojících stavení Jizerky by mohlo vyprávět svůj poutavý příběh.

Dříve, než Jizerku opustíme, měli bychom vystoupit na nápadný kužel Bukovce. Je budován z čediče, a proto se tolik odlišuje od všech ostatních vrcholů Jizerských hor. Bohatá a zajímavá je zejména místní květena.

Z horního (jižního) konce Jizerky se vydáme po červeném značení do údolí řeky Jizery. Ta zde tvoří státní hranici s Polskem. Klidné lesní údolí s řekou zaplněnou balvany nás provází až k železničnímu viaduktu. Tady přejdeme na žluté turistické značení, které nás souběžně se železniční tratí dovede k nádraží v Kořenově.

Výlet proměnlivou krajinou s mnoha zajímavostmi je 20 km dlouhý. Z Jizerky je možné ustoupit po silničce přes Václavíkovu Studánku do Horního Polubného 6 km (ČSAD) popř. do Kořenova (ČD, ČSAD) 7 km.