Z Hejnic k vodopádu Velkého Štolpichu a na Ořešník

Hejnice, nádraží (ČD, ČSAD) - Ferdinandov 1,5 km - rozcestí Nad Ferdinandovem 3 km - vodopád Velkého Štolpichu 4,5 km - rozcestí před Ořešníkem 6 km - Ořešník a zpět 7 km - Hejnice, chrám 9,5 km - Hejnice, nádraží ČD 10 km.

Hejnice jsou předposlední železniční stanicí na trati z nedaleké Raspenavy. Malebné městečko vzniklo kolem pradávného poutního místa, které je doloženo již ve 13. století. Hejnice proslavil chrám Navštívení Panny Marie, který byl založen v místě staršího dřevěného kostelíka na skalnatém ostrohu nad říčkou Smědou. Původní kostelík byl postaven počátkem 14. stol. a chrám, který vznikl na jeho místě, je výsledkem řady různých přestaveb. Bazilika v dnešní podobě byl postavena v letech 1725-1729. Koncem 17. stol. byla přistavěna čtyřkřídlá patrová klášterní budova, v níž od roku 1698 sídlil řád františkánů. Klášterní objekt byl nákladně opraven a v roce 2001 zde bylo otevřeno Centrum duchovní obdoby. Jsou zde, mimo jiné, pořádány pravidelný výstavy.

My se vydáme po zelených značkách přes náměstí se žalostnou troskou kdysi výstavného hotelu (poslední název Perun), po mostě překročíme hluboké koryto Smědé a po silnici pokračujeme do Ferdinandova. Na mostě stojí socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století, která sem byla přemístěna v roce 1993. U Lesní restaurace je začátek tzv. Štolpišské silnice, která odtud stoupá proti toku Velkého Štolpichu a pokračuje přes hory až na Smědavu.

Stavba Štolpišské silnice byla dokončena roku 1891 a stala se chloubou stavitelů. Nazývali ji vznosně "Alpská silnice". Jeden z nejobtížnějších úseků byl překonán pomocí velké zákruty s obrovskou opěrnou zdí. Místo se jmenuje Galerie a stalo se námětem mnoha starých pohlednic. Spodní a vrchní část této "silnice" byla v roce 2001 citlivě opravena.

Po zelených značkách jdeme Štolpišskou silnicí vzhůru. Po necelé půlhodině přejdeme na rozcestí Nad Ferdinandovem na žluté značení (zeleně značená, tzv. Rauscheckova cesta, odbočuje doprava). Údolí se postupně mění v rokli sevřenou zleva úbočím Ořešníku a zprava divokými srázy Krásné Máří. Na obou svazích se nalézají významné horolezecké terény.

U mostu uhýbá Štolpišká silnice doprava a tady odbočuje stezka k vodopádu Štolpichu. Kamenitou a rozbitou pěšinou dosáhneme vyhlídky na vodopád. Za jarního tání nebo za dešťů se nenápadné peřeje proměňují v nebývalou divočinu.

Vzhůru k Ořešníku nás povede červené značení po cestě s několika zatáčkami. I tato dříve úpravná promenádní cesta se postupem let, kdy nebyla udržována, změnila (podobně jako střední část Štolpišské silnice) ve špatně schůdnou stezku. Poté, co dosáhneme hřebene Ořešníku, se však promění v cestu procházející krásnými partiemi horských bučin. Je lemována skalami a balvany všech velikostí. Nedaleko cesty stojí Zahradní věž a Stojka, která je nápadná hlavně při pohledu z údolí (z naší cesty není vidět).

K vyhlídkovému skalisku Ořešníku vede krátká odbočka. Skála nestojí v nejvyšším místu hřebene, nýbrž poněkud níže v úbočí. O to krásnější rozhled se nám naskytne směrem k severu, na Frýdlantsko a Hejnicko, ale i ke Smrku a na severní svahy Jizerských hor. Výstup na vrchol zdobený velkým dřevěným křížem nám usnadní do žuly tesané schody s poničeným zábradlím. Vyhlídku zpřístupnili hejničtí turisté už v roce 1898 a v roce 2001 byla provedena oprava zábradlí Jizersko-ještědským horským spolkem.

Z Ořešníku se vrátíme asi 500 m na křižovatku, odkud cesta sestupuje dosti strmě, ale o to rychleji, cesta zpátky do Hejnic. Poslední část vede loukami s březovými a bukovými lesíky, pod chrámem překročí po mostku Smědou a pak již pokračuje přímo kolem chrámu do centra Hejnic.

Romantická vycházka s větším převýšením je pouhých 10 km dlouhá. Místy je cesta rozbitá, proto doporučujeme pevnou obuv.