Z Liberce přes Bedřichovskou přehradu na Černé Nise do Hejnic

Liberec, Lidové sady (MHD) - Liberecká výšina 0,75 km - Strážní buk 1,5 km - Rudolfov, Česká chalupa (MHD) 3 km - Bedřichovské sedlo 4,5 km - odbočka Vládní cesty 5 km - přehrada na Černé Nise 9 km - Za přehradou 10,5 km - rozcestí Pod Olivetskou horou 11 km - odbočka na vrchol Olivetské hory - Bílá kuchyně 14,5 km - Ferdinandov 18 km - Hejnice, nádraží (ČD, ČSAD) 19,5 km.

Z libereckých Lidových sadů, kde je konečná stanice tramvaje a také rozcestí několika značených cest, se vydáme do Rudolfova. Zajímavější je žlutě značená varianta, která vede přes Libereckou výšinu, a to i přesto, že stylová restaurace s rozhlednou je zatím nepřístupná. Dal ji tady v roce 1901 postavit textilní magnát Liebieg.

Nedaleko stavby podobné hradu se nachází skalní útvar zvaný Kovadlina (také Kovářský kámen), na jehož prostorné temeno můžeme vystoupit po několika stupních. Cesta dále pokračuje ke Strážnímu buku, u kterého kdysi stávala vojenská patrola při střelbách v harcovské střelnici. Odtud již pokračujeme po červených značkách do Rudolfova. Vlevo nad cestou stojí nápadné skalky Ježíškových kamenů s několika "skalními hrnci".

Po chvíli vyjdeme z lesa na křižovatku silnic a turistických cest. Stojí tady, krom jiných stavení, i známá Česká chalupa a Jizerská chata. Nad nimi, na okraji lesa, sejdeme ze silnice mírně vlevo a pohodlnou lesní cestou stoupáme do Bedřichovského sedla (též sedlo Maliníku). V sedle stojí kiosek nabízející občerstvení. My sestoupíme na druhé straně sedla kousek po silnici, k budově bývalého hostince U Trompetra. A právě tady odbočuje zeleně značená Vládní cesta k přehradě na Černé Nise.

Vydejme se po ní k severu. Nedaleko místa, kde Vládní cesta odbočí k Nové Louce, stojí při naší cestě Melzerův pomníček. Připomíná smrtelnou nehodu četnického strážmistra z roku 1905. Při stavbě přehrady na Černé Nise byla používána k dopravě materiálu úzkokolejná železnička. Právě ona se Robertu Melzerovi stala osudnou, když ji použil pro usnadnění cesty.

K bedřichovské přehradě nám zbývá překonat asi jeden kilometr. Uprostřed jizerskohorských lesů byla její stavba provedena v letech 1902-1905. Navrhl ji významný přehradní stavitel prof. Otto Intze z německých Cách. Přímo u hráze stojí nyní nový domek hrázného (starý ještě můžete vidět naproti). Přehrada je působivým místem, i když lesy zničené imisemi jsou v současnosti značně prořídlé. Po levém břehu, provázeni stálými výhledy na vodní plochu, pokračujeme k severnímu konci přehrady s přítokem Černé Nisy a dále vlevo k rozcestí Pod Olivetskou horou.

Úsek cesty až do Ferdinandova se nazývá Novou (Libereckou) poutní cestou. V dřívějších dobách tudy procházeli poutníci z Liberce k hejnickému chrámu Navštívení Panny Marie. Široká cesta nejprve zvolna stoupá úbočím, kde můžeme dobře pozorovat snahy o nové zalesnění našich hor. V nejvyšším místě cesty je krátká odbočka k vrcholu Olivetské hory. Za příznivého počasí bychom si neměli nechat výstup ujít. Z nevysokého vrcholového skaliska je nádherný rozhled na Jizerské hory a Ještědský hřeben. Pod nepříliš prostorným skalním převisem, na východní straně, se nachází proslulá trampská osada Island.

Následující křižovatka se novodobě nazývá Bílá Kuchyně. Před lety tady stával přístřešek lesních dělníků, dnes tu najdeme stříšku, chránící turisty před nepohodou. Naše cesta odtud klesá údolím Malého Štolpichu, stále na jeho levém břehu. Na několika místech nalezneme výklenky, kde kdysi poutníci umístili svaté obrázky. Asi uprostřed klesání je odbočka k peřejím potoka. Vody tady stékají balvanitým korytem a zvláště po deštích vytváří potok divokou horskou kulisu.

Poslední úsek cesty je již mírný; z lesa vystoupíme poblíž tenisových kurtů ve Ferdinandově, romanticky rozložené vísce mezi Malým a Velkým Štolpichem. Byl založen v r. 1781 a pojmenován po jednom z příslušníků šlechtického rodu Clam-Gallasů. Do Hejnic k vlaku to odtud trvá pouhých dvacet minut.

V průběhu výletu můžeme sledovat proměny lesa a jeho náročnou obnovu po ekologické katastrofě. Celkem ujdeme 19,5 km.