Na Frýdlantské cimbuří a na Smědavu

Bílý Potok, nádraží ČD - křižovatka značených cest 0,5 km - rozcestí U Liščí chaty 2 km - rozcestí pod vodopádem Černého potoka 3 km - vodopád Černého potoka a zpět 4 km - odbočka k Hajnímu kostelu 5 km - Hajní kostel a zpět 5,5 km - rozcestí Pod Frýdlantským cimbuřím 6,5 km - Frýdlantské cimbuří 7,5 km -Polední kameny 9 km - Štolpišská silnice 13 km - Smědava 14,5 km - Sedmitrámový most 18 km - Bílý Potok, nádraží ČD 22,5 km.

Jako rozeklané hradní bašty trčí nad hřebenem Poledních kamenů věže skal. K nejpozoruhodnějším z nich patří Frýdlantské cimbuří. Vypravme se k němu ze stanice ČD v Bílém Potoce.

Z nádraží nás chvilku povedou červené značky, ale zakrátko (cca 250 m) přijdeme na silnici a na značení zelené. Přejdeme most přes říčku Smědou a ostře odbočíme doprava po jejím levém břehu. Ale Smědou brzy opustíme a loukami, okolo koupaliště a chatového tábora, mírně stoupáme k okraji smíšeného lesa. Nad našimi hlavami se stále mohutněji zdvihají severní srázy Jizerských hor.

V místech, kde se přiblížíme k Černému potoku, pokračuje vzhůru široká a příjemná cesta. V první zatáčce odbočuje stezka, směřující k vodopádu Černého potoka. Černý potok spadá v několika peřejích z náhorní plošiny, turistům je přístupný jen nejspodnější vodopád. Potok tady překonává nejvyšší ze stupňů a voda tu padá kolem obrovského vklíněného balvanu. Zvláště silným dojmem působí vodopád v době jarního tání nebo za vydatnějších dešťů.

Po návratu na hlavní cestu stoupáme v několika zákrutech úbočím Poledních kamenů. O něco výš přijdeme k další krátké odbočce: stezka tady vystupuje ke skalní vyhlídce Hajního kostela. Patří k nejspodnějším skalám hřebene a váže se k němu pověst o skrytém pokladu, ale též báchorka o pohanské svatyni. Ta vychází ze "skalních hrnců", které se na Hajním kostelu nacházejí. Na jeho vrchol vede kovový žebřík, vyhlídková plošina je opatřena zábradlím. Poblíž, JZ směrem, ční nad koruny stromů horolezecká skála Kazatelna.

Po návratu na cestu dojdeme brzy na její upravený konec. Chodník se tady začíná prudce zvedat a promění se náhle v kamenitou Kozí stezku. Občasné průhledy vpravo skrze koruny stromů nám umožňují zahlédnout nejvyšší skalní stěnu Jizerských hor - Nos. Název dostal podle obrovského převisu, který je dobře patrný zejména při pohledu z údolí Smědé (např. z vlaku).

Dosáhli jsme místa, z něhož odbočuje doleva žlutě značená stezka, stoupající k Frýdlantskému cimbuří. Ponejprv se vine hustým lesem a musíme se soustředit, abychom ji neztratili. Záhy však vstoupí do vysokého bukového porostu a její směr se stává jednoznačným. Na hřebeni se pustíme doleva, cesta ještě mírně klesne, ale záhy stojíme před dvěma skalami Frýdlantského cimbuří. Skála vlevo je vyšší a na její vrchol vede opět krátká odbočka. Samotný vrchol je dostupný po kovovém žebříku, který tady před lety připevnili členové Horské služby. Vrchol zdobí velký dřevěný kříž. Byl tady znovu postaven v r. 1999, když předchozí kříž srazil blesk.

Z Frýdlantského cimbuří se nám naskytne nádherný rozhled na Jizerské hory, do údolí Černého potoka, ale zejména na Frýdlantsko. Pod námi je skalnatý hřeben Dolních Poledních kamenů. Východní vrchol Frýdlantského cimbuří je dostupný jen horolezcům. Poprvé byl zdolán frýdlantskými lezci roku 1912. Z průchodu mezi západním a východním vrcholem je impozantní pohled do údolí přes skalní věž zvanou Polední zub.

Následně se musíme vrátit na hřebenovou křižovatku. Cesta pokračuje dále hřebenem Horních Poledních kamenů k jejich nejvyššímu bodu. Prochází poblíž celé řady skal, z nichž některé jsou pojmenovány, jako např. Půlený kámen, Drbny nebo Emilova věž. V horních partiích cesty se pak nabízejí krásné rozhledy.

Z vrcholu Poledních kamenů mírně sestoupíme do širokého sedla. Před námi se zvedá plochý vrchol Smědavské hory, žlutě značená cesta ho však obchází po jižním úbočí. Po dosažení silničky zpevněné panely zakrátko odbočíme ke Štolpišské silnici. Podél hlubokého zářezu říčky Bílé Smědé sestupujeme k chatě na Smědavě (o ní podrobněji u výletu z Josefova Dolu na vrchol Jizery).

Ze Smědavy sestoupíme zpátky do obce Bílý Potok. Červeně značená cesta nejprve krátce sleduje silnici. U balvanu zvaného Brzda odbočíme ze silnice vpravo. Pojmenování Brzda souvisí s dřívějším svážením dřevěných polen na saních rohačkách. Kámen byl znamením pro dřevaře, že právě tady musí začít pořádně brzdit, pokud si nechtějí srazit vaz..

Kamenitá stezka zkracuje serpentiny silnice až k Sedmitrámovému mostu. Dnes je most z betonu a železa, ale dříve byl položen právě na sedmi dřevěných trámech. Silnici tady opustíme a pokračujeme příjemnou Jedlovou cestou, nejprve bučinami, později loukami až do Bílého Potoka. Cestou mineme obrovský, 8 metrů vysoký žulový kříž, který zde byl vztyčen v roce 2000 místním nadšencem při příležitosti milénia.

Poměrně náročná túra divokými partiemi Jizerských hor měří 22,5 km. První část cesty až k vrcholu Poledních kamenů překonává značné převýšení.