Na Tanvaldský Špičák a k Protržené přehradě

Smržovka, dolní nádraží (ČD, ČSAD)) - Horní Tanvald 1 km -Pod Špičákem 2,5 km - Špičák 3 km - Pod Špičákem 3,5 km - Albrechtice (ČSAD) 5 km - Mariánskohorské boudy 10,5 km - Protržená přehrada 12,5 km - Desná (ČD, ČSAD) 18,5 km.

Naše vycházka začíná u železniční stanice Smržovka - dolní nádraží. Je tu i začátek modrého značení, které směřuje na Tanvaldský Špičák a dále do Albrechtic v Jizerských horách. Pod nádražím překročíme hlavní silnici a hned poté řeku Kamenici. Tak se ocitneme v Horním Tanvaldu.

Cesta stoupá okolo novorenesanční stavby kostela sv. Petra a Pavla, který byl původně postaven v rokokovém slohu v letech 1787-1789. O něco výše, přímo u cesty, stojí poškozený pomník věnovaný Theodoru Körnerovi, německému básníkovi a hrdinovi napoleonských válek. Překročíme místní silnici a brzy nato vstoupíme do lesa. Přijdeme do sedélka mezi Špičákem a Malým Špičákem, kde se nachází ochranný přístřešek pro případ nepohody. Tady se připojí i zelené značení, zatímco značení Tanvaldského vyhlídkového okruhu se napojilo již níže. Cesta dále stoupá až na příjezdovou komunikaci k chatě s rozhlednou (rozcestí Pod Špičákem). Odbočíme na ni v ostrém úhlu doleva a zakrátko dojdeme na vrchol.

Tanvaldský Špičák je výraznou krajinnou dominantou. To byl jistě jeden z důvodů, proč se tady turisté z albrechtického odboru Německého horského spolku, rozhodli postavit rozhlednu. Základní kámen byl položen roku 1908 a slavnostní otevření se konalo 4. července 1909. Rozhledna byla nazvána jménem císaře Františka Josefa I. Vedle stojí i velká chata. V současnosti je Špičák zejména významným střediskem sjezdového lyžování. V roce 2003 zde byla uvedena do provozu nová sedačková lanovka.

Ze Špičáku se vrátíme po silničce kousek zpět na rozcestí Pod Špičákem a pokračujeme po ní dolů, do sedla v Albrechticích. Tady, v nejvyšším místě silnice, odbočuje, u mohutného javoru klenu, zeleně značená cesta. Stoupá zvolna úbočím Světlého vrchu do půvabné obce Mariánská Hora. Cesta vede kolem malé kapličky a pokračuje k hájovně na severním okraji obce. Ještě dříve, pod hájovnou, míjíme (vpravo) poškozenou pamětní desku věnovanou Friedrichu Schillerovi. Nad hájovnou vstoupíme do lesa.

Přes vrch Bučina vede cesta k enklávě Mariánskohorských bud. Na Bučině je při cestě, vlevo na smrku, umístěn kříž dřevaře Heinricha Linkeho, který zde zahynul při svážení dřeva roku 1903. Od bud se vydáme doprava, žluté značení zanedlouho opustí silničku a cesta klesne k Protržené přehradě.

V těchto místech stála v roce 1915 dokončená stavba přehrady na Bílé Desné. Sypaná hráz se však 18. 9. 1916 protrhla a způsobila dalekosáhlou katastrofu, při níž přišlo o život 62 osob. Po osmdesáti letech bylo místo prohlášeno za kulturní památku a byla tady vybudována krátká naučná stezka s několika panely, objasňujícími okolnosti nehody.

Od Protržené přehrady se můžeme pustit neznačenou silničkou, vedoucí nejdříve po levém břehu Bílé Desné, do Desné. Půjdeme tak po stopách neštěstí, údolím, kterým se roku 1916 řítil nespoutaný živel dolů, k lidským obydlím. V místech, kde silnice již přestala klesat, při mostu přes Bílou Desnou, stojí pamětní kámen, který sem přivalil proud nesoucí smrt.

To už procházíme hustým osídlením Desné. Z kulturních pozoruhodností nás může upoutat i římskokatolický kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený v pseudogotickém slohu roku 1903 a také starokatolický kostel z roku 1890.

Vycházka s mnoha zajímavostmi měří 18,5 km. Z Mariánskohorských bud je možné ustoupit do Josefova Dolu, 3 km, (ČD, ČSAD)