V druhé polovině 17. století se na českém území začalo tavit průzračně čisté sklo, které svou čirostí, zářivostí a tvrdostí bylo obzvlášť vhodné pro rytí a broušení. Toto sklo, označované jako český křišťál, se stalo domácí specialitou a bylo ve světě tak žádané, že se v první polovině 18. století staly české země nejvýznamnějším vývozcem skla na světě.