Dnes s odstupem čtyř desetiletí si už opravdu málokdo kromě pamětníků dokáže představit Jizerky 80.let. Lesy přeměněné po sklářské kolonizaci hor v uplynulých staletích na smrkové monokultury velkoplošně usychaly vlivem imisí z polských a německých elektráren a staly se snadnou kořistí škůdců včetně dnes dobře známých kůrovců. Tehdejší lesníci v honbě za ekonomickým ziskem a plněním plánu za pomoci těžké techniky prakticky odlesnili celou náhorní plošinu o rozloze přes sto čtverečních kilometrů. Obrazem hor tak byla měsíční krajina s nekonečnými holinami a erozními rýhami nebo naopak asfaltovými silnicemi místo někdejších cest. Horské louky byly dílem devastovány intenzivním socialistickým zemědělstvím nebo naopak zanedbány zarůstaly náletem, byla to doba regulace vodních toků nebo plošného odvodňování pozemků, velkou jizvou se do klínu hor zakusovala právě budovaná Josefodolská přehrada... Zkrátka obraz vrcholného socialismu, kdy po dvaceti letech od jejího vyhlášení se vážně uvažovalo o zrušení chráněné krajinné oblasti. Já jsem tou dobou prošel řadou pozic v lesním provozu na frýdlantské straně hor, od lesního přes vedoucího střediska, hlavního technologa závodu až po zástupce ředitele v lesní akciové společnosti po reorganizaci státních lesů v roce 1992. Poměrně úzce jsem přitom spolupracoval i s ochranou přírody a s odstupem času mohu říct, že jsem byl u všeho špatného i dobrého, co se od konce 70.let v Jizerských horách událo.  

Jistě bych mohl jmenovat některé významé milníky v ochraně zdejší přírody od vyhlášení jedné z největších národních přírodních rezervací v ČR, Jizerskohorských bučin, v roce 1999, přes zařazení jizerskohorských rašelinišť na „ramsarský“ seznam mezinárodně významných mokřadů v roce 2012 až po nedávné zařazení Jizerskohorských bučin na seznam světového dědictví UNESCO jako první takové lokality v ČR. Důležitější je ovšem celkový obraz Jizerských hor, který dnes už zdaleka nenaplňuje onen výše zmíněný apokalyptický popis. Jizerky se opět přes různé zájmové tlaky v době, která příliš nepřeje ochraně přírody stávají harmonickou krajinou, ve které byla před lety CHKO vyhlášena. Lesy postupně regenerují, stávají se pestřejšími a stabilnějšími. Vodní režim se upravuje revitalizací dříve odvodněných rašelinišť, napřímených potoků nebo zakládáním nových mokřadů. Cenné louky mají své hospodáře nebo o ty nejhodnotnější pečuje přímo ochrana přírody. Většinou se daří udržet i přijatelnou podobu územních plánů obcí a kultivovaný vzhled nových staveb. To všechno se vede ve spolupráci s vlastníky a správci pozemků, hospodáři nebo s obcemi. S těmi všemi se podařilo ke vzájemnému prospěchu navázat a rozvíjet korektní partnerské vztahy.

Které místo v Jizerských horách je podle Vás to nejzajímavější a proč?

Pro každého je to trochu jinak. Pro lesníka to mohou být ohromné bučiny na severních svazích hor, přírodovědce nadchne severská příroda jizerských rašelinišť, milovník historie a lidové architektury míří do horských obcí Jablonecka a Tanvaldska, na Jizerku, do Kristiánova nebo do Hejnic. Sportovce nadchne Jizerská magistrála či novoměstský singltrek. Turista si vychutná výhledy z nesčetných rozhleden nebo skalních vyhlídek. Pro mě jsou to tak trochu všechna tato místa a ještě mnoho dalších. 

Jizerky díky své atraktivitě a vinou snadné dostupnosti z blízkých velkých měst, včetně Prahy, trpí moderní chorobou, kterou jsme si zvykli označovat poněkud  ošklivým výrazem „overturismus“.  Jsou jedním z nejnavštěvovanějších chráněných území u nás (mimochodem - sousednímu Krkonošskému národnímu parku patří první místo v počtu návštěvníků na jednotku plochy mezi všemi národními parky světa!). Pokud nasměrujeme návštěvníky z aktuálně oblíbených míst a tras do klidnějších částí hor, nedojde ke snížení zátěže lokalit dnes frekventovaných, naopak zatížíme místa dosud klidná. To je opakovaně ověřený proncip. Z tohoto pohledu ve smyslu vaší otázky musím říci, že v Jizerských horách nejsou části, které by si „zasloužily větší pozornost“. Ale abych byl pozitivní, jsou nedaleká místa mimo vlastní hory, která jsou pro návštěvníky mimořádně atraktivní, zvýšená návštěvnost by jim nijak neuškodila a naopak by mohla významně pomoci místní ekonomice. Takovým stále ještě neobjeveným územím je určitě Frýdlantsko.

V čem jsou Jizerky podle Vás jedinečné v celosvětovém měřítku?

Opět bych mohl zmínit známky nejvyšší světové kvality, které propůjčil Jizerkám ramsarský výbor zařazením zdejších rašelinišť mezi mezinárodně významné mokřady nebo UNESCO zapsáním bučin na seznam světového přírodního dědictví. Mohl bych mluvit o Jizerské oblasti tmavé oblohy, která vznikla jako první mezinárodní území tohoto typu na světě. Pro mě jsou ovšem jedinečné zejména jako krajina absolutních kontrastů. Na jedné straně člověkem intenzivně využívané území, dovedené na přelomu tisíciletí až k ekologické katastrofě, na straně druhé pak zachovalá místa, která patří k nejcennějším přírodním pozoruhodnostem nejenom na úrovni našeho státu, ale minimálně v celé střední Evropě. A pro mě jsou Jizerky v celosvětovém měřítku jedinečné zejména proto, že jsem tady doma.