Marek Řeháček, spisovatel a regionální badatel
Marek Řeháček je autor turistických průvodců, vlastivědných knih a článků, které se věnují severním Čechám a našemu nejbližšímu okolí za hranicemi. Na svém kontě má už několik knih, z nichž některé zvou k návštěvě Jizerských hor. Je to například kniha Jizerské hory: turistický průvodce po horách a jejich okolí, Frýdlantsko – Průvodce po krajině a jejích náladách, Putování za Štěpánkou, Příběhy jizerskohorských rozhleden, nebo 4 díly Libereckých zajímavostí. Jako znalec regionu spolupracoval s Českou televizí na pořadu Toulavá kamera.
Já jsem s prvními literárními pokusy začal už na gymnázium ve Frýdlantě na začátku 90. let. Nepochybně pod vlivem Knihy o Jizerských horách Míly Nevrlého, to byla moje druhá Bible, Ale působili na mne i tamní profesoři Dušan Šoltys a František Vydra. A takové to krasosmutné prostředí tehdejšího Frýdlantska a Jizerek mne značně ovlivnilo a ovlivňuje mne vlastně dodnes. A já tehdy úplně nevěděl, kam se po škole vrtnu, tak jsem zkoušel práva. Ostatně i Mácha byl právník, a Hrabal…
Jste členem Jizersko-ještědského horského spolku. Co vlastně spolek dělá a jak podílíte na činnosti spolku Vy?
Já jsem bohužel velmi pasivním členem tohoto bohulibého sdružení, chránícího především jizerskohorskou a ještědskou přírodu. Ale měl jsme to štěstí se účastnit řady jeho aktivit, někdy jsem se i trochu podílel na jejich vzniku. Připomeňme například Soutěž stovkařů na Ještědu, pravidelný úklid Meandrů Smědé. Královskou disciplínou členů je letní kosení horských luk na Jizerce. Ale jak říkám: stárnu a dnes mne spíše přitahují osamělé cesty horami.
Jaké je Vaše nejoblíbenější místo v Jizerkách a co vás na něm nejvíce baví?To je přetěžká otázka. Jsou jich doslova stovky. Kdysi to bývala Jizerka a Velká Jizera, ale ty dnes doslova drtí davy turistů. Mám rád tesknou náladu Černých jezírek. Ale nejčastěji dnes prchám často na sever do bučin, kde je králem Ořešník. Výhled z něj je prostě úžasný a neokouká se nikdy.
Jizerky jsou vyhledávanou oblastí pro sportovní aktivity, ale určitě to není jediný důvod k návštěvě. Kam byste naše turisty rád pozval Vy?Myslím, že velkému zájmu se brzy bude zase těšit jizerskohorská spiritualita. Kdysi vedly přes hory do slavného poutního místa Hejnic tři poutní stezky, po kterých chodily tisíce lidí. Stará poutní cesta je pro mne nejkrásnější stezkou celých hor! Na jižní straně hor mne podobně přitahuje méně okázalé, ale duchovně podobně silné místo – Kittelův Šumburk!
V Jizerkách je spoustu nádherných míst a je pravdou, že spousta z nich má tzv. genius loci. Jakým místem je pro Vás?No ano, genius loci, duch místa, duch hor. Často mám pocit, že to je to, co praví jizerkáři a další citliví návštěvníci opravu hledají. Jenže duch hor nepřijde na doporučení Marka Řeháčka. Toho si každý musí přivolat sám, vyšlapat si k němu cestu blátem. Přijde pak zcela nečekaně. V deštivém listopadovém dni nad Farskou loukou třeba. Stojí tam na kopečku velký žulový kámen. Stačí se o něj trochu opřít a mnohatunový žulový obr se pohne. Duch hor je tu!
Můžeme se v letošním roce těšit na nějakou novou knihu? A pokud ano o čem bude?
Kamarád fotograf Honza Pikous mne konečně po letech toulání bučinami donutil se zastavit a začít sepisovat dlouho plánovanou knížku Bukové toulání. Bude ortodoxně jizerkářská - věnována severním svahům Jizerek a jejich fenoménům z pohledu tuláka. Podařilo se nám o této oblasti zjistit řadu doposud neznámých zajímavostí. Ale nečekejte turistického průvodce, zase se zde vracím k podstatě mého psaní a jím je vzor v podobě Knihy o Jizerských horách. Ostatně Míla Nevrlý má letos velké životní výročí a my mu touto knihou chceme složit poklonu.
