Rašeliniště

Poznejte nejméně civilizací dotčené části Jizerek, vydejte se na rašeliniště. V roce 2012 byla dvě z rašelinišť zařazena mezi mokřady mezinárodního významu. K nejcennějším rašeliništím patří Rašeliniště Jizery, které leží na hranici s Polskem a turistům je nepřístupné. V jizerských mokřadech se setkáte se vzácnými druhy rostlin i živočichů. K nejznámějším rostlinám se řadí masožravka rosnatka okrouhlolistá a suchopýry. Z živočišných druhů jsou to především bezobratlí, ale také ptactvo. Hnízdí tu jeřáb popelavý a setkat se tu můžete i s tetřívkem obecným.

  Nejrozsáhlejším přístupným rašeliništěm hor je Rašeliniště Jizerky nacházející se u pramene říčky Jizerky. Projít se zde můžete po povalovém chodníku a plošině s rozhledem na Vyhlídkovou louku s jezírky. Rezervací prochází naučná stezka Tři iseríny a minout nelze ani stejnojmennou osadu Jizerka, která je součástí takzvané Jizerské oblasti tmavé oblohy . Za příznivého počasí je odtud pouhým okem vidět až 1000 hvězd.

Mezi Smědavskou horou a Jizerou pramení Bílá Smědá, obdivovat zde můžete Klečové louky. Stejně jako Rašeliniště Jizerky jsou přístupné povalovým chodníkem s vyhlídkou na horu Jizeru. Skládají se ze čtyř vrcholových rašelinišť, Velké klečové louky, na jejímž okraji vede chodník, Malé klečové louky, Smrčkové louky a Jelení louky.

Rašeliniště Na Čihadle leží na východním úpatí Černé hory a je snadno přístupné po upravené stezce. Nachází se zde vyhlídka na rašelinné jezírko, které je největší přirozenou vodní plochou v horách. Název mokřadu je odvozen od čihařů, lovců drobného ptactva.

Nepřiměřeným lidským zásahem v minulosti utrpělo rašeliniště Nová Louka, následkem intenzivního odvodňování bohužel vysychá. Na Nové Louce se nachází Šámalova chata, dříve Panský dům. Původně se jednalo o součást komplexu budov sklářské hutě patřící majiteli sklárny. V polovině 19. století se z objektu sklárny stal lovecký zámeček rodu Clam-Gallasů, kteří v Jizerských horách vybudovali rozsáhlou oboru. Ve 30. letech 20. století se ze zámečku stalo rekreační středisko pro úředníky československé vlády, odtud dnešní název Šámalova chata.

Živá rašeliniště se nacházejí i na dalších místech Jizerských hor, v nižších polohách se pak můžete setkat s rašelinnými loukami. Nechte se unést klidem a přírodní rovnováhou těchto míst. Rašeliniště uchovávají mnoho z naší dávné historie a jsou doslova přírodními archivy, važme si jich a chraňme je!

Prameny

Malé vesničky i velká města v Jizerkách, ale i na celém světě mají jedno společné, vznikala tam, kde bylo možné přežít. A k přežití byla a stále je nutná voda. I když si v moderním světě lidé umí poradit a nedostatek vody vyřešit, není možné bez ní přežít. Vydejme se v hledání životadárné vody na její počátek, k pramenům jizerských řek.

Řeka Jizera dala jméno celým horám. Pramení na nejvyšší hoře české strany, na Smrku, protéká Národní přírodní rezervací Rašeliniště Jizery a přibližně  15 kilometrů jejího toku tvoří česko-polskou hranici. Pramen Jizery se nachází poblíž traverzové Vidlicové cesty, odbočky od modře značené cesty zvané Nebeský žebřík. Při hledání pramene tak můžete po Nebeském žebříku vystoupat do jizerských oblak, na horu Smrk s 23 metrů vysokou ocelovou rozhlednou. K řece Jizeře se můžete vydat také po naučné stezce Tři izeríny. Začíná v osadě Jizerka a vede až k soutoku říčky Jizerky s Jizerou, seznámí vás s rozmanitostí a bohatstvím místní přírody.

Pod Černým vrchem pramení přítok Lužické Nisy, Smědá. Protéká rašeliništěm U Studánky, na Smědavě se do ní zprava vlévá Černá Smědá, pramenící na rašeliništích Černá jezírka, a zleva Bílá Smědá,  pramenící v rašeliništích mezi Jizerou a Smědavskou horou. Pramen řeky se nachází nedaleko Soušské silnice, jediné cesty spojující město Desnou s Bílým Potokem a Hejnicemi. Na soutoku tří Smědých byla v roce 1841 postavena první turistická chata. Dnešní chata však pochází z roku 1935, protože ta původní vyhořela. Dostanete se k ní pohodlně celoročně autem,  případně autobusem po silnici z Bílého Potoka, přímo u chaty je parkoviště a můžete se odtud vydat na mnohá místa Jizerských hor. Z opačné strany od Desné je silnice motorovým vozidlům otevřená pouze v letních měsících a podle aktuální sněhové pokrývky.

  Jihozápadně od vrchu Jizery pramení Bílá Desná. Její pramen se nachází v přírodní památce Na Kneipě. Z vrcholových rašelinišť odtud odtékají vody do dvou moří, Severního a Baltského. Nedaleko pramenu horské říčky se nachází na křižovatce cest horská stanice Knajpa, kde se můžete občerstvit. Zavítat můžete i k přilehlé přírodní rezervaci Klečové louky. Bílá Desná se ve městě Desná slévá s Černou Desnou a dále pokračuje jako krátká říčka Desná.

Západně od Černé Hory pod sedlem Holubníku pramení říčka Kamenice. Na jejím toku byla v letech 1976 - 1980 vybudována přehrada Josefův Důl. Jedna z nejmladších přehrad v Čechách je zároveň největší přehradou Jizerských hor. Kamenice je jedním z nejvýznamnějších jizerskohorských přítoků Jizery. V období, kdy taje sníh, je vyhledávaná kajakáři a kanoisty, patří k oblíbeným divokým řekám. Méně zdatní vodáci a turisté mají možnost si krásu řeky vychutnat z Palackého stezky, která vede z Tanvaldu až do Českého ráje k soutoku Kamenice a Jizery.

Řeka pramenící v Jizerských horách a tvořící hranici mezi Polskem a Německem, to je Lužická Nisa. Její pramen najdete mezi Novou Vsí nad Nisou a Smržovkou. Začíná u něj známá mezinárodní cyklotrasa Odra - Nisa, která má délku 630 kilometrů a vede až k Baltskému moři. K přítokům řeky patří mimo jiné Smědá, Jeřice, Bílá Nisa a Černá Nisa, která pramení pod Olivetskou horou v neporušené zóně, kde se vyskytuje tetřívek obecný. V blízkosti Černé Nisy vede naučná technicko - přírodní stezka zaměřená na lesnictví a ochranu přírody, je spojnicí mezi Bedřichovem a trasou Hřebenovky.

Říčka Jeřice, která se při každém intenzivnějším dešti nebo tání sněhu rozvodní, pramení na jihovýchodním svahu Poledníku u Polednické cesty. V blízkosti pramene můžete přejít na trasu Hřebenovky a dojít k Poledníku, dominantě západní části hor, ležící v národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny. Jeřice je dlouhá jen 20 kilometrů a v Chrastavě se vlévá do Lužické Nisy.

Vodopády

Horské toky stékají do údolí a na své cestě krajinou zdolávají nejrůznější překážky. V místech, kde překonávají balvany a skály, vzniká úchvatná podívaná, vodopády. Nahlédněte pod pokličku čarujících hor a zaposlouchejte se do jizerského čeření a bouřlivého tříštění vody o balvany.

K nejvyhledávanějším vodopádům Jizerských hor patří vodopády na Jedlové. Říčka Jedlová protéká přírodní rezervací Jedlový důl a k vodopádům se dostanete z Josefova Dolu po modré turistické značce. Kolem vodopádů můžete projít naučnou stezkou, která představuje přírodní krásy rezervace i vodopády samotné. Největší z vodopádů na Jedlové je vysoký 5 metrů.

Na vodopády velmi bohatá je i řeka Černá Desná. Dojít k nim je možné z Desné po červené turistické značce. Podél toku s vodopády vede naučná stezka Vodopády Černé Desné. Na trase je Plotnový, Dlouhý, Bukový i Hrncový vodopád, stezka končí u přehradní nádrže Souš. Koryto řeky nabízí nevšední podívanou, kromě zmiňovaných vodopádů je plné kaskád, kotlů i peřejí.

Drahokamem mezi vodopády Jizerských hor jsou Štolpišské vodopády na potocích Velký a Malý Štolpich protékajícími národní přírodní rezervací a přírodní památkou UNECO Jizerskohorské bučiny. K vodopádům na Velkém Štolpichu dojdete po žluté turistické značce. V horní části potoku se nachází nejvyšší stupňový Vodopád Velkého Štolpichu měřící téměř 30 metrů. Směrem k Ořešníku se pak nachází několik dalších. Vodopády na Malém Štolpichu se nacházejí u Nové poutní cesty do Hejnic. Ta navazuje na Poutní stezku začínající v Liberci.

V Jizerských horách najdete řadu dalších vodopádů na Bílé Smědé, Černé Nise nebo Bílé Desné. Všechna místa mají své kouzlo, ať jde o peřeje nebo vysoké vodopády, jizerské čeření je slyšet na každém kroku.

Přehrady

Zásahem lidské ruky, ale v některých případech i přírody samotné vznikají vodní nádrže sloužící k zachycení nebo udržení vody pro nejrůznější účely. Plní funkci zásobní i ochrannou. A právě kvůli zadržení většího množství vody a k ochraně měst před povodněmi vznikaly některé přehrady v Jizerských horách. Dnes slouží především jako rekreační místa, jedná se o Bedřichovskou přehradu, Přehradu Mšeno v Jablonci nad Nisou nebo Přehradu Harcov v Liberci. K rekreačním účelům a koupání slouží i Fojtecká přehrada v Mníšku u Liberce, nedaleká Mlýnická přehrada mezi Mníškem u Liberce a Novou Vsí je určená především k rybolovu. K akumulaci vody v Jizerských horách byly vystavěny přehrady Josefův Důl a Vodní nádrž Souš, jejichž voda je upravována na pitnou. Zavítejte na místa, kde lidská ruka krotí živelnou vodu!

K nejznámějším přehradám hor patří Přehrada Desná, dnes označovaná jako Protržená přehrada. Účelem stavby vodního díla na Bílé Desné byla ochrana před záplavami. Stavba přehrady byla dokončena v roce 1915. Přibližně o deset měsíců později, 18. září 1916, však dva lesníci viděli, jak z těla hráze vytéká pramínek. Informovali o tom hrázného, který dostal příkaz otevřít uzávěry v tělese přehrady. Pramen však sílil a dělníci, kteří měli na starost otevření uzávěrů, se báli o život a místo opustili. Sedmdesát minut nato se hráz protrhla, veškerá zadržovaná voda se vyvalila do údolí, ničila domy a brala životy. Během osmdesátého výročí protržení přehrady tady vznikla kilometr dlouhá naučná stezka se šesti zastaveními. Dnes můžete k Protržené přehradě dojít po dvou shodně dlouhých cestách z Albrechtic nebo Desné. Cesty lemují sochy pocházející z několika ročníků Dřevosochání v Desné. Vydejte se s pokorou k vodnímu živlu na místo, které mělo ochránit a namísto toho způsobilo katastrofu.

Nejvýše položenou přehradou Jizerských hor je Bedřichovská přehrada na Černé Nise. Kromě rekreace slouží přehrada k napájení vodních elektráren a také k rybaření. Přístup k přehradě je možný jen pěšky nebo na kolech a v zimních měsících na běžkách, protože se nachází ve chráněné zóně. V letních měsících je možné se v přehradě vykoupat, v zimě se po zamrzlé hladině jezdí na běžkách. Klidnou vodní hladinu přehrady můžete pozorovat z vyhlídkových mol.

Další “nej” spojené s přehradami v Jizerských horách je spojené s Přehradou Mšeno  v Jablonci nad Nisou. V povodí Lužické Nisy jde o největší přehradu a zároveň se řadí mezi největší městské nádrže v celé střední Evropě. Místní jí přezdívají Jablonecké moře a nabízí sportovní vyžití všeho druhu. V létě je ideálním místem na koupání i rybaření. Odpočinout si můžete na plážích, aktivní vyžití nabízí venkovní fitness, betonové hřiště, kurty na plážový volejbal i nedaleké běžecké trasy. Nejmenší návštěvníci pak jistě ocení prolézačky. Pro milovníky vodních sportů je tu připravená půjčovna paddleboardů. Objevte při putování horami moře!

Obyvatelé krajského města Liberec i jeho návštěvníci využívají k rekreaci Přehradu Harcov. Odpočinout si zde můžete na pláži na pravém břehu přehrady. K dispozici je tu volejbalové hřiště, u přehrady je možné zapůjčit rafty, kajaky, kanoe a vyzkoušet plavbu po klidné hladině. V zimě si za příznivých podmínek můžete na přehradě zabruslit. Přijďte si odpočinout na místo, které si zahrálo v seriálech Prima sezóna od Karla Kachyni nebo My všichni školou povinní.

Léčivé prameny

Při putování Jizerskými horami poznáte vodu všemi smysly. Najděte si při svých cestách  za vodou chvilku a zastavte se. Vše, co uvidíte kolem sebe, má nějakou spojitost se životadárnou tekutinou. Uvidíte potůčky, tůně, ale možná i kapky vody na listech stromů, které vláhu čerpají ze země. Dotkněte se kapky vody. Zavřete oči a poslouchejte, voda je slyšet všude kolem vás, cítíte ji ve vzduchu. A k dokonalému zážitku chybí už jen ochutnat. Spojte poznání s něčím užitečným pro vaše zdraví a vydejte se za léčivými prameny Jizerských hor.

Ve Vratislavicích nad Nisou vyvěrá minerální voda obsahující uhličitan hořečnatý, oxid železitý a oxid uhličitý. Pramen je znám od poloviny 19. století, osvědčení o léčivých účincích však dostal až v roce 1894. Voda byla plněna do lahví, ale využívala se i v lázeňství. V roce 1915 se stal vlastníkem vratislavické plnírny Josef Weber a voda získala název Weberovka, do lahví se plnila ručně a kromě čisté kyselky se do vody začaly přidávat i sirupy. Po roce 1989 byly vyhloubeny nové vrty a stáčírna se stala majetkem společnosti Vratislavická kyselka. V současnosti vlastní areál společnost Kitl, která obnovuje čerpání kyselky.

V nadmořské výšce 550 metrů u Nového Města pod Smrkem vyvěrá pramen kyselky. Jedná se o jeden z mála zachycených přírodních vývěrů. Voda je zde perlivá, málo mineralizovaná a středně železitá. Říká se, že kyselku objevil v roce 1780 kovář Johann Nepomuk Legler. Pověsti však zmiňují zázračné účinky léčivé vody již v souvislosti s morovou epidemií, která zasáhla Frýdlantsko na konci 16. století. Podobných léčivých pramenů je v okolí ještě několik, přístupný je však tento největší pramen. Slouží k volnému odběru a můžete se k němu vydat z Nového Města pod Smrkem. Místní označují trasu za nejdelší kolonádu na světě, z centra města je to na kyselku 2,5 kilometru. Přestože se jedná o studený pramen, v zimě nezamrzá a připít si na zdraví tak můžete v létě i zimě.

Kde hledat léčivé prameny tak, jak si je lidé většinou představují, s pítkem, kolonádou, a třeba i horkou lázeňskou oplatkou? V Lázních Libverda! První zmínky o léčivých pramenech v tomto místě pocházejí ze druhé poloviny 14. století. Zprávy o léčivé “Boží vodě” šířili především poutníci mířící do kostela Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Vznik lázní jako takových je spojen s Kristiánem Filipem Clam-Gallasem, majitelem tehdejšího panství. Kolem roku 1760 se zasloužil o vznik několika lázeňských budov a tím o rozvoj lázeňství na severu Čech. K historicky významným lázeňským hostům patřil Carl Maria von Weber, Josef Jungmann nebo Franz Kafka. V Lázních Libverda se nachází několik léčivých pramenů. Nejstarší pramen, zmiňovaný jako Boží voda, byl na konci 18. století zaplaven divokou vodou, zkalen a následně zasypán. Druhý pramen byl objeven v roce 1785 a podle železité vody se jedná pravděpodobně o pramen totožný s dnešním Mariánským. Do roku 1818 bylo objeveno ještě několik dalších pramenů, pojmenovány byly podle členů rodu Clam-Gallasů. Poslední dva prameny byly navrtány až v roce 1952. Dnes můžete v lázeňské kolonádě ochutnat přírodní železitou kyselku se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité. Tato voda je bez zápachu, je studená a osvěžující. Projděte se místy, kam zavítaly mnohé osobnosti, odpočiňte si na lavičkách lázeňské kolonády, ochutnejte místní kyselku a zajděte se podívat do okolí! Při návštěvě lázní nemůžete vynechat výlet do kilometr vzdáleného poutního místa Hejnice s překrásnou bazilikou. Nechte se okouzlit okolní krajinou a navštivte Lázeňské vyhlídky, odkud uvidíte jak Hejnice, tak i severní části Jizerských hor.

Přírodní rezervace Meandry Smědé

V severní části Frýdlantska se tiše a klidně klikatí říčka Smědá. Její meandry se slepými rameny a štěrkopískovými náplavami v katastrech obcí Višňová a Černousy byly v roce 1998 vyhlášeny přírodní rezervací, která má rozlohu 137 hektarů a jejíž součástí je rybník Dubák, významná ornitologická lokalita.

Dubák patří mezi největší a nejstarší vodní plochy Frýdlantského výběžku. Historicky je jeho existence doložena v 16. století. Na hrázi rybníku rostou mohutné duby letní a červené, podle kterých je rybník pojmenován. Hnízdí tu množství chráněných druhů ptáků, rákosník velký, ledňáček říční, jeřáb popelavý a mnoho dalších. K rybníku je možné dojít od nádraží v Černousích, cesta terénem je však náročnější. K samotným meandrům Smědé je možné dojít od vlakové zastávky v obci Filipovka. Můžete však vystoupit i  na vlakovém nádraží ve Višňové a vydat se k meandrům do Předlánc, kde u Čapkovy tůně přírodní rezervace Meandry Smědé začíná.

Jeden z nejkrásnějších pohledů na meandrující řeku je však z ptačí perspektivy. Teprve z výšky je možné obdivovat veškeré umění přírody. Odvážlivci se mohou v nedalekém Frýdlantu posadit do vírníku, vznést se do vzduchu a proletět se nejen nad Meandry Smědé, ale i nad dalšími místy Frýdlantského výběžku. Chcete-li se však raději opravdu držet při zemi, máte možnost za příznivých podmínek během vodácké sezóny sjet řeku Smědou v úseku Předlánce až Černousy - Ves na kánoi.

Řeka Smědá je ukázkou živlu, který ačkoli se zdá být zcela klidný, se ve chvilce dokáže změnit v bouřlivý a nebezpečný úkaz. Obyvatelé obcí od horního po dolní tok Smědé to vědí velice dobře a neztrácejí před tiše vypadajícím tokem respekt. Jakmile zasáhne hory trvalejší deštivé počasí, jsou všichni od Bílého Potoka, Hejnic, Frýdlantu až po Višňovou a Černousy ve střehu. V roce 2010 zasáhly Frýdlantsko nevídanou silou bleskové povodně, voda ničila vše, co jí přišlo do cesty. Připomínkou ničivé katastrofy na Smědé je místo v osadě Víska. Několik domů na okraji vesničky, a dokonce i lidské životy zde při povodni zachránil mohutný dub, kterému místní začali říkat Dub ochránce. Okolí stromu je upravené, ve stínu dubu si můžete odpočinout a zamyslet se nad sílou vody.