Po smrti architekta Otto Intzeho, který postavil mnoho z jizerskohorských přehrad, byl polubenským Vodním družstvem osloven nový projektant, Ing. Wilhelm Plenkner z Prahy. Ten navrhl v roce 1906 celou soustavu přehrad v povodí Kamenice. Projekt zahrnoval výstavbu dvou přehrad na Černé a Bílé Desné propojenou vzájemně štolou a pak dvě obdobně propojená vodní díla na Blatném potoce a Kamenici druhá část však nebyla realizována).

Dříve se v místě přehrady nacházela osada Souš (Darré), poprvé zmiňovaná roku 1775. Koncem 19. století zde žilo ve 34 domcích 156 obyvatel. V osadě také pracovala od konce 18. století do roku 1810 sklářská huť. Osada Souš však ustoupila výstavbě přehrady.

Přehrady na Černé a Bílé Desné byly budovány současně v letech 1911–1915. Po protržení přehrady na Bílé Desné dne 18. 9. 1916 dnes slouží k zadržování povodňových průtoků pouze přehrada Souš.
Po zmiňované katastrofě na sousední protržené přehradě došlo nejdříve k vypuštění Soušské přehrady a vodou byla opět naplněna až po důkladné prohlídce a přestavbě v letech 1924–1927. 
Po výstavbě vodárenského systému je od roku 1973 zdrojem vody pro zásobování Tanvaldska a Jablonecka pitnou vodou. 

V roce 1974 tu byla vybudována úpravna vody a nádrž nyní slouží jako zásobárna pitné vody pro Jablonecko a Tanvaldsko. Koupání a rybolov jsou tu proto zakázány a okolí je přísně chráněno.

Kolem Souše vede opravená Soušská silnice, po které se mohou osobní automobily dostat přes Smědavu až do Bílého Potoka a Hejnic na druhé straně hor, ovšem jen během letní sezóny od května do října. V zimě je silnice uzavřena.